Na Hradě dělám výstavy o Hradě

28.10.2012, 14:44, JUDr. Milan Čapek


Rozhovor Mirky Humplíkové s Mgr. Jaroslavem Sojkou,

kurátorem užitého umění, lapidária a architektury Pražského hradu a místopředsedou Společnosti přátel umělecko-průmyslového musea v Praze Pražský hrad, Tereziánský ústav šlechtičen, 11. října 2012

Je vám 36 let, jste mladý člověk. Domníváte se, že dnešní mladí lidé mají zájem o staré umění?
„Jsou stejní jako dřív, myslí si, že mají spoustu času, a na něco jsou velmi netrpěliví a spěchají. Úroveň vzdělání poklesla. Znalost češtiny upadla. I když znalosti pokulhávají posílilo se sebevědomí. Tak asi lamentuje každý pedagog. Učím na Ústavu pro dějiny křesťanského umění na Katolické teologické fakultě UK, kde vedu seminář, věnovaný památkám a užitému umění. Ale i kdyby byli v semináři jen jedna dívka nebo jeden chlapec nadaný a vnímavý, je třeba rozvíjet jejich znalosti. Mladé lidi je potřeba vést. Všechno se nedá vygúglovat.“



Podporovali Vás rodiče v zájmu o umění?
„Ano, a podporují. Poznal jsem řadu hradů, zámků, klášterů, kostelů i historických zahrad. Rodiče rádi cestovali, naše zem oplývá památkami. Rozvinuli u mne zájem stavby vidět. A procítit. Tehdy se daly číst jako otevřené knihy; v oprýskané omítce se poznal vývoj, slohové proměny. Právě ty mě, už jako historika umění, zajímaly. Nedávám přednost technicistnímu vidění světa. Gotický portál není řada profilací, které jsou nějakým způsobem za sebou seřazené. Pro mě je to jeviště emocí, pódium pro hru světla a stínu. Součást průčelí, část celku… Podívejte se, třeba obyčejný svícen. Zajímá mě především výtvarně. Umělecké řemeslo. Kde byl vyroben, z čeho, jak je zdobený. Nesmím ale zapomenout, že bez hořící svíčky je to mrtvý předmět…“

Absolvoval jste Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky.
„Ta škola mi dávala možnost číst si ve starých knihách v antikvariátech a v novinkách v knihkupectvích. Účastnit se knižních veletrhů v Praze, Havlíčkově Brodě, Lipsku nebo Frankfurtu nad Mohanem. Setkávat se s lidmi. Rozvíjet němčinu. Dokonce i psát. Měli jsme skvělé pedagogy. Zbavil jsem se zbytečného ostychu a strachu z veřejného vystupování.“

Studoval jste dějiny umění na Filozofické fakultě univerzity Karlovy.
„Střední škola byla most, přešel jsem plynule do vysokoškolského studia. Mám štěstí nejen na rodiče, ale i na učitele. Jsem žákem Jaromíra Homolky, Jiřího Kuthana, Jiřího Kropáčka a Jany Kybalové. Každý z nich se na mně podepsal. Díky jednomu se věnuji parléřovskému umění, díky druhému vnímám gotiku v širších historických souvislostech. Díky Jiřímu Kropáčkovi obdivuji renesanci i nepohrdám heuristikou. A díky paní docentce se věnuji užitému umění. Přál bych dnešním studentům takové učitele.“

Jste kurátorem uměleckých sbírek Pražského hradu, úspěšný autor výstav ve Starém královském paláci. Specifické kouzlo mají vaše hradní projekty věnované sbírkovým předmětům, sedacímu nábytku, hodinám, porcelánu. Letos byla klíčovou hradní výstavou ta o císaři Ferdinandu V. Dobrotivém.
 „Snažím se připomínat genia loci Hradu. Přibližovat umělecká a umělecko-řemeslná díla ze salonů a depozitářů. Zkrátka, dělat výstavy o Hradě na Hradě. Ale nejsou to jen výstavy. Oživil jsem taky edici poštovních známek s námětem Pražského hradu. Navrhl jsem její program na další léta.“

Co je na první známce?
„Jacoppo Tintoretto, Bičování Krista, námět obrazu z hradní Obrazárny. Dělat výstavy a navrhovat známky to je jedna věc. Druhá a přednější, je každodenní práce v depozitářích, při zlepšování uložení sbírkových předmětů nebo jejich evidence. To je úděl člověka, který život zasvětí péči o státní sbírku. Prezentovat sbírky Pražského hradu, to je něco navíc.“
  
A Ferdinand V.?
„To byla především splátka dluhu. Panovníkovi, kterého mnozí považují za idiota hrajícího si s vláčky. Cílem bylo ukázat období druhého rokoka. Za Ferdinanda došlo k slohové proměně interiérů Hradu, salonů, kaple sv. Kříže. Změnil i podobu letních rezidencí – Ploskovic a Zákup. Ukázali jsme i všední den tohoto císaře. V dějinách Pražského hradu má Ferdinand V. Dobrotivý nezastupitelné místo.“

Sbírkové předměty je dost odvážné stěhovat; mají delikátní kouzlo, jsou krásné, dojemné, ale taky křehké.
„Asi jste zvědavá, jestli jsem někdy něco rozbil. Ne, na Hradě ne. Ale tu a tam jsem se vryl do podlahy, třeba na zámku Lány. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Vzácný klenot nebo sádrový odlitek, vždycky jej musíte vzít do rukou. Přitom nesmíte být moc pyšní, ale nesmíte se ani bát, protože to nikdy, ani v životě, nepomůže.“

Jak dlouho pracujete na Hradě?
„Ve sbírkách Pražského hradu pracuji osm let.“

Co připravujete ?
„Pracuji na výstavě Zapřažená krása. Bude věnována kočárům, saním a nosítkám 18. až 20. století.“

Asi bude v Jízdárně Pražského hradu, že?
„Jistě. Otevřeme ji 1. června 2013. Něco tak, v dvorském prostředí, samozřejmého bylo později vytlačeno automobily. Dnes jsou ty staré a krásné předměty vzácné. Mnohé jsou ale stále funkční. Obdivuji řemeslníky, kteří je zhotovili. Stará řemesla, zaniklá nebo skomírající. Mrzí mě, že u nás není žádné hodnotné státní muzeum kočárů.“

Pamatuji se, jak jsem chodila na vaše skvělé přednášky o katedrálách, obdivujete zřejmě staré umění...
„Neobdivuji, já jím žiji. Vždycky jsem považoval za vrcholy evropského umění katedrální gotiku. A renesanci. Především sakrální architekturu. To souvisí s mým pojetím a vnímáním církve a soukromou zbožností. Ale poslední dobou mi není vůbec cizí ani empírový sloh.“

Empír a jeho symbol Napoleon?
„Dokonce vášnivě přemýšlím, jak je možné, že se styl Napoleona stal stylem jeho nepřátel. Petrohradské a moskevské paláce, empír v Římě, Berlíně i ve Vídni. Když procházím Louvrem nebo Ermitáží, obdivuji vytříbený vkus císaře a cara. A to nemluvím o porcelánkách v Sèvres, Vídni nebo Petrohradě. Je to jedinečná dávka elegance. Dnešnímu neotesanému světu chybí.“

Jaké máte jiné zájmy?
„Pokud necestuji, tak se věnuji zahradě. Sázet rostliny a promyšleně o ně pečovat je velmi povznášející hobby. Na chvilku myslíte úplně na něco jiného. Pro inspiraci chodím do historických zahrad. Fascinují mne ty přísně symetrické i ty, které se tváří jako by je do krajiny rozhodila sama příroda. A oba typy přitom vytvořili lidé. Mám rád staré stromy. Mám rád zvířata. Nechápu ubožáky, duševní mrzáky, ubližující fauně a flóře.“

Co teď čtete?
„Nečtu noviny a nedívám se na televizi. Jako historik umění bych měl asi pocit, že žiji v jiné zemi… Radši sáhnu po staré dobré knize. Naposledy po verších, třeba Byronově básni Manfréd.“

Máte rád básně?
„Ano, ale ne vždy se na ně soustředím. Naše doba je příliš uspěchaná.“
 
« Zpět


Diskuse: "Na Hradě dělám výstavy o Hradě"
Datum: Jméno: Komentář:
- Žádné komentáře -
Přidat komentář | Zobrazit všechny komentáře