Doc. PhDr. Jana Kybalová CSc odpovídá na dotazy Mirky Humplíkové

19.11.2012, 10:19, JUDr. Milan Čapek


MÁ LASKA JE ČESKÁ A MORAVSKÁ KAMENINA,
říká Jana Kybalová, první předsedkyně Společnosti přátel Uměleckoprůmyslového Muzea /SPUMP/ 
 

    Sešly jsme se jedno chladné, ale slunečné podzimní odpoledne v jejím tichém elegantním bytě v Dejvicích. Doc. PhDr. Jana Kybalová CSc. /84/, štíhlá energická žena v bleděmodrém svetru,obklopená kultivovanými předměty,čerstvými květinami za obrovskými okny i ve vázách má jasné,vyhraněné názory na činnost spolku, u jehož zrodu stála.
    Vystudovala Dějiny umění a národopisu na Filosofické fakultě University Karlovy. Pracovala v Historicko-archeologickém oddělení Národního Muzea. Spravovala fond pražského Lapidária. Připravila jeho vůbec první katalog. Počátkem sedmdesátých let přešla do pražského Uměleckoprůmyslového Muzea. Tady byla autorkou velkých monografických výstav: Holičská fajáns, Barokní zátiší, Obraz a skutečnost /s obrazy z Národní galerie/, Delfská fajáns,Kamenina v Čechách a na Moravě, Habánská fajáns. V muzeu taky zpracovala sbírku slonoviny. O jednotlivých druzích keramiky napsala monografie.
    Od šedesátých let minulého století o svém oboru přednášela. Habilitovala na Téma Dějin uměleckých řemesel nové doby. Jako jedna z českých "Nejvzdělanějších žen a mužů národa" obdržela dopoledne 8.října 1995 z rukou předsedy vlády, docenturu.



Paní docentko, jméno Kybal, Kybalová, je v české kultuře velmi známé...
" Do rodiny Kybalů jsem se přivdala. Můj muž vystudoval přírodní vědy. To jméno je dobré, měla jsem velkou úctu ke tchánovi. Byl po válce profesorem na UMPRUM,zakladatelem oboru Moderní tapiserie. Jsme dvě, s tchánovou dcerou Ludmilou, o dva roky mladší, jsme společně studovaly."


Kdo byli vaši učitelé?
" Špičky v oboru, profesoři Matějíček, Květ, Pešina. Začínala jsem studovat po válce, v období před školní reformou. Stihla jsem to. Studium jsem ovšem musela přerušit,povila jsem syna. Ale dostudovala jsem."


Působíte jako velmi silná žena. Jak jste tehdy zvládala studium, vědeckou práci, dítě...?
"A to jsem měla pak ještě dceru! Pět měsíců mateřské dovolené, s lékařským potvrzením se to dalo protáhnout na sedm měsíců. Po sedmi měsících jsem znovu nastoupila do muzea. O děti se mi staral můj ovdovělý otec. Byl politicky persekvován, musel předčasně do důchodu. Naučil se v šedesáti letech vařit. Tenkrát se o feminismu nepsalo, ale co musela moje generace vydržet se snad nedá ani věřit..."

  
Diskriminace muž - žena?
" Ne, ne! My jsme odborně byly naprosto ctěny. Ale výdrž musela být obrovská. Můj otec byl vystěhovaný kousek od Ondřejova. Tehdy se o ekologii vůbec nic nevědělo. Otec ale tvrdil, že jeho vnuci nebudou dýchat pražský vzduch. Tak za námi dojížděj, řekl mi tehdy. Měl tam obě děti. Ráno v šest jsem sedla na kolo a jela dva kilometry do Ondřejova. Tam jsem si mohla dát kolo do jednoho statku a jela jsem autobusem k Wilsoňáku. Odtud do Národního muzea. Za poledne jsem něco koupila, ve čtyři zpátky. Když mě viděli přijíždět, vyndali plíny a hodili je do necek. Pračky nebyly. Přivítala jsem se s dětmi a hned prala. Večer jsem,zmožená, třeba poslouchala přenos z Pražského jara. A ráno už zas v šest sednout na kolo...To si dnes nikdo moc nedokáže představit.."

  
Co vás přivedlo ke keramice?
" Tchán. Měl na nás obě, švagrovou Lídu i mě, velký vliv. Když se blížila volba disertační práce, poslal mě do UMPRUM muzea za Emanuelem Pochem. Ten mi radil, abych dělala něco od keramiky nebo od skla.Co třeba haličskou fajáns? Haličská fajáns byla pak má disertační práce. Propadla jsem tomu. Byla to má 70 a 80.léta. Monografie vyšla v roce 1970 v Deutsche Kunst Verlag v Mnichově. Rukopis dlouho ležel v Odeonu. Ale ten se tehdy neměl k tomu vydávat něco o uměleckých řemeslech. Než aby vydali něco o českém skle, nábytku nebo o haličské fajánsi,vydávali překlady a špatnou literaturu."

  
Kde je přesně Halič?
"Halič je území na hranici Slovenska, pár kilometrů od Hodonína. Byl to takový internacionální evropský podnik. Pracovali tam Francouzi, Němci,Italové, Slováci, Češi, Maďaři."

  
Co přesně je fajáns? Keramika?
"Keramika je všecko, to je širší rodina. Fajáns je vypálená hlína pokrytá siničitoolovnatou glazurou a pak jemně malovaná.V momentu kdy jsem to začala zpracovávat, začala jsem to mít velmi ráda."

  
Paní docentko, jste také autorkou Stručných dějin sběratelství...
"To byla komerční publikace. Na toto téma jsem pak přednášela v pro naši Společnost přátel a na Filosofické fakultě. "

  
Sbíráte vy sama něco?
"Ne. Muzejní pracovník nesbírá. Má doma třeba něco jako dekoraci, ale to není sbírání. Má velká láska je česká a moravská kamenina 19.století. Praha, Týnec, Dalovice."

  
Haličská fajáns, habánská fajáns, plastika, keramika, slonovina.Co máte nejradši?
"Historik umění musí být objektivní. Nelze říct co mám nejradši. Kriteria se vyvíjejí. Navštěvuje mě třeba vášnivý sběratel habánské fajánse. Je to magistr lékárník. Zná moji knihu, chce například vědět jestli znám jistý kus z nějaké sbírky, z nějakého určitého muzea. Něco znám, něco ne. Je to dávno,už dvacet let. Tehdy to byl můj život. Mezitím jsem dělala jiné věci, učila jsem. Dnes obor vidím komplexně,jeho evropský vývoj,v souvislosti s interiérem, s architekturou."

  
V roce 1996 vznikla Společnost přátel UPM. Byla jste řadu let její předsedkyní, autorkou její koncepce a činnosti. Zhodnotíte začátky a prvá léta?
" Pracovala jsem v UPM a přednášela na Filosofické fakultě. Ředitelka muzea mě vyzvala, abych se nové organizace ujala. Chtěla, aby Společnost přátel muzea vedl historik umění.U zrodu SPUMP byli jak odborníci tak laici. Měli jsme různé představy. Někdo chtěl, aby to byla víceméně společenská záležitost. Třeba že uděláme ples v rázu dvacátých let,dámy si nechají ušít šaty ve stylu těch let. To jsme tedy víceméně popřeli. Naší náplní bylo to, co je ve stanovách: navazovat kontakt se sbírkami Uměleckoprůmyslového muzea, jednou do měsíce udělat přenášku, exkurzi po pražských objektech nebo po českých a moravských sbírkách, muzeích a výstavách. Jeden tematický zájezd doma a jednou za rok za hranice. To je náš program. Na akce Společnosti začal posléze chodit docela velký počet lidí. SPUMP se podařilo dobře rozjet."

  
V životě jste dosáhla nejvyšších met. Existuje něco, co byste si ještě chtěla splnit?
" Po celoživotní pouti mám radost když si konečně můžu něco přečíst. Něco vidět. Výstavu, na kterou bych dřív nemohla. Taky jsou tu pravnoučátka, má velká láska. "

  
Co jste naposled poslouchala za hudbu?
" Dnes ráno po šesté hodině, po zprávách. Na třicet pět let starém přístroji co mám u postele rádio Klasik. Dávali druhou řadu ze Smetanova klavírního díla Z českých tanců."

  
Jste uznávaná evropská vykladačka užitého umění,odbornice na dějiny užité tvorby, interiér, plastiku. Z čeho pije svou kávu přední česká expertka na keramiku?
"Z autorských hrnečků. Podívejte, tohle je hrnek, který mám od keramičky Mařenky Rychlíkové. Ten čistý tvar! Keramika padesátých, šedesátých let... "

  
Ptala se Mirka Humplíková

 
« Zpět


Diskuse: "Doc. PhDr. Jana Kybalová CSc odpovídá na dotazy Mirky Humplíkové"
Datum: Jméno: Komentář:
- Žádné komentáře -
Přidat komentář | Zobrazit všechny komentáře